Před týdnem jsem skončil první sezení kurzu hypnozy. Vůbec jsem nečekal, jaký to bude mít u mne tak velký pozitivní ohlas. Spíš jsem to bral, jako když jsem viděl kdysi na dovolené, jak černoch balil doutník. Celý následující rok jsem sháněl semínka, pěstoval tabák, fermentoval a balil. Jen pro to, abych si dokázal, že na to mám taky ubalit doutník. Ubalil jsem si doutník a je to pryč. To jsem počítal i s hypnozou. Dovím se, co nevím a tím to padlo. Sám nechápu, co se to se mnou děje, ale vyřešila se mi věc, kterou jsem ani nepovažoval za problém. Prostě jsem si říkal, takový jsem. A je to pryč.
A za další: Před půl rokem jsem zkoušel přes víkend přestat kouřit. A po víkendu v pondělí, jsem skončil u svoji pani doktorky. A to jsem nekouřil od soboty. Strašný motání hlavy, rozhozený tlak, prostě apsťák jak hrom. Před týdnem v neděli jsem ještě kouřil. Než jsem došel z motelu do bytu, kde nás Vojta školí, tak jsem vykouřil tři cigarety /asi za půl hodiny/. V pondělí jsem použil jednu techniku, kterou jsem se na kurzu naučil a od pondělí 11 – ti hodin nekouřím. Jsem z toho dost vykulený, jak to šlo lehko skončit. Připadá mi to, jak kdybych odhodil starý nepotřebný lístek na vlak. Žádný absťák, nic. Prostě pohoda.
Jen mne mrzí, že jsem nějak neposlouchal při výkladu téma: pozorování očí. Nějak to šlo mimo mne. Jsem si říkal. To nebudeš používat, to se učit nemusíš. Teď jsem na tom tak, že chci vědět co nejvíc. Něco mne nakoplo a je to super. Když si vezmu, že jsem na kurz šel ve stresu co bude, tak se to opravdu nedá ani popsat. To se musí prostě prožít. Už se moc těším na další sezení. Mějte se všichni hezky.
